TJ Sokol Veselá | Historie

Sport v obci

Již v obecní kronice vzpomenuto, že tlak mládeže dychtící po sportu, žádá v roce 1935 po obci přidělení pozemku na fotbalové hřiště. Přiděluje se ji pozemek zvaný „Cihelna“ hned pod Veselou. Tento pozemek si mladí nadšenci upravují, avšak rozměrově nestačí na plnohodnotné hřiště, ale jenom k tréninkům. Toto fotbalové společenstvo je nezaregistrováno a po čase se rozpadá a zaniká.

Ke zvýšenému tlaku dochází i v roce 1940, kdy byly zformovány již dva oddíly kopané. Hřiště bez jakékoliv podpory bylo vybudováno na pronajaté louce Josefa Bakaly v honu zvaném „Horním“. Dresy a míče byly zakoupeny ze sbírek mezi hráči a jejich příznivci. Z nedostatků financí nemohly oddíly krýt své náklady. Bylo sehráno několik zápasů prozatím bez registrace. Při posledním zápase s Březovou, tento skončil velkou rvačkou a oddíl opět zaniká.

Sportovní aktivity v obci nepřísluší pouze nadšencům z řad fotbalu. V obci působí již delší dobu dva tělovýchovné sportovní konkurenční spolky Sokol a Orel, které mimo svých veřejných tělovýchovných vystoupení, prováděli pravidelné cvičení se svými členy a taktéž přispívali veřejnosti kulturní činností, pořádáním estrád, divadelních vystoupení a pořádáním zábav. Obě organizace působily ve stísněných podmínkách. Sokol byl nakloněn hostinci pana Ševčíka, Orel využíval prostory bývalé školy, později hostince pana Alfonse Válka na Lešetíně. Sokol se dočkal v letech 1947 přístavby velkého sálu u pana Ševčíka a Orel plánoval výstavbu orlovny na „Hraničkách“. Velké plány a chystané rozlety tělovýchovné organizace Orel jsou násilným rozhodnutím zastaveny v roce 1948, kdy veškerý jeho majetek za velké nelibosti členů Jednoty orelské, je převeden do Jednoty sokolské, která má do budoucna za úkol zastřešit veškeré sportovní dění.

Jedno z družstev šedesátých let: řídící školy Homolka Josef, Nedbálek Jan, Oškera Miroslav, Ševčík Miroslav, Minařík Antonín, Bednařík Ludvik, Kozubík Antonín, Janků Stanislav, Julina Eduard, Strapka František, Horák Miloslav

Opět v roce 1964 a možná i dříve roste tlak na zbudování fotbalového hřiště. Plocha k vybudování hřiště uprostřed obce pro nepochopení držitelů pozemků padá a je oddílu přidělen opět ten samý pozemek, jako v roce 1940. Fotbalový oddíl se již registroval a jeho prvním předsedou je zvolen Rudolf Krajíček č.41. S velkým úsilím se opravuje hřiště, budují se šatny (ve veselském názvosloví kabiny). Oddíl si ve své první sezóně 1964 s umístěním na 3. místě ve své třídě vedl velmi dobře. Velkou ztrátou pro fotbal na Veselé bylo 11. května 1964 úmrtí Stanislava Váni, s kterým se oddíl a celá Veselá loučí ve slušovickém kostele.

Pokračuje se na dokončovacích pracích na hřišti i kabinách. Oddíl se připravuje na slavnostní otevření svého nového hřiště. Plánované otevření je 1.srpna 1965. Hřiště poslední dny před zahájením silně ožívalo. Připravoval se trávník, natíraly se kabiny, zhotovovaly se lavice.

Oslavy zahajují slavnostním výkopem předsedy oddílu kopané pana Rudolfa Krajíčka žáci ve složení Paták Josef z Klečůvky, Gaďourek Jiří z Klečůvky, Juřík Miloslav, František Krajíček z Klečůvky, Čoček Ladislav, Bednařík František, Fenyk Milan, František Vrla z Klečůvky, Bělohlávek Karel, Krajíček Ota a Miroslav Záhořák z Klečůvky. Jejich soupeřem je žákovské družstvo ze Slušovic.

Dalším utkáním v pořadí tohoto slavnostního otevření jsou dorostenci ve složení Josef Výskala Josef, Válek Jiří, Drábek Emil, Bednařík Jindřich, Pekař Jan, Divílek František, Šeďa Milan, Krajča Josef, Jurásek Karel, Oškera Miroslav a Válek Miroslav.

Ke zpestření slavnostního odpoledne vyzvaly vdané Veselské ženy, převážně manželky bývalých hráčů, funkcionářů a zapálené fanynky fotbalu, muže starší padesáti let, kteří již dokázali jenom kritizovat hráče, ač mnozí z nich fotbal možná ani jednou nehráli.

Ženský tým: Dlabajová Marie č.141, Gerychová Bětka 122, Mizerová Marie 125, Bělohlávková Ludmila 16, Ševců Štěpánka 76, Večeřová Jana 125, Gerychová Marie 122, Juříková Františka 43, Kudláčková Marie, Krajíčková Ludmila 41, Kudláčková Ludmila.

Tým mužů: Surovec František č.10, Krajíček Rudolf 41, Juřík Rostislav 43, Večeřa Stanislav 126, Válek Karel 46, Dlabaja Josef 141, Křížka Alois 135, Válek František 86, Válek Rudolf 1, Gerych Rudolf 122, Oškera Jan 52.

Dle vyprávění očitých svědků „Hra měla prudkost jenom necelé tři minuty po zahájení, neboť někteří se zadýchali již při nástupu na hřiště. Nebylo snadné jako nehráč dávat pozor, aby se trefil do míče, sledovat na které straně je vlastně soupeřova branka a přitom s sebou ještě vláčet pěkně udržované na klus nezvyklé bříško. I na nohy byl výběr: tvary formované do O nebo do X přikrášlené rodinnými trenýrkami. Fukot a chrochtání bylo slyšet tak jak by divoká se přehnala, zvláště když ženy již vedly 2:0. Takovou porážku si muži nehodlali nechat líbit a dorovnali na 2:2, ovšem v závěru ženské vstřelily gól a tak ženy za velkých ovací zvítězily nad nesportovci 3:2“.

K hlavnímu zápasu nastoupilo mužstvo které v tomto roce vybojovalo postup do 3. třídy. Jejich nástup byl o to radostnější, protože nastupovali k zápasu na svém již Veselském hřišti ovšem proti daleko zkušenějšímu družstvu Slušovic. Tuto první radost jim zkazila prohra 9:0.

Kádr Veselského mužstva ve složení: Sanetrník Stanislav – trenér i branař, Večeřa Josef, Večeřa Miroslav, Večeřa Karel zv. „Hurvajs“, Ševců Petr, Škoda Titus, Daněk František, Večeřa Vaclav, Krajča Milan, Křížka Alois, Krajíček Josef, Bělohlávek Stanislav, Válek Vladimír, Dlabaja Josef, Franta Růpa – Klečůvka, Oškera Jan, Jurásek Zdenek.

Poslední utkání jarního kola v roce 1965 mezi Veselou a Trnavou mělo rozhodnout o postupu do III. třídy pro náš fotbal. Na utkání 27. června přijelo z celého okolí přes 500 diváků. Tvrdý fotbal, kde se soupeři přímo rvali o vítězství dopadl zásluhou Josefa Dlabaji, Karla Večeři – Hurvajse, Tituse Škody a samozřejmě celého družstva při skóre 3:0 pro Veselou na výbornou a Veselá jako 1. v tabulce postupuje do III. třídy.

„Již je konec křápanicím,

je po dohadech i bídě,

byli jsme letos nejlepší,

a tak zahajujeme ve III. třídě

V kádru se objevují: Vojenčák Vladimír, Ochman Boh., Válek Jiří, Šeďa Jindřich.

Celou dobu se naše družstvo drží v dolní části tabulky a rozhodující poslední podzimní zápas je bojován proti Spytihněvi o záchranu ve třetí třídě. Jednogólovým vítězstvím a získáním 2 bodů zůstáváme ve III. třídě. Oddíl trénuje trenér Hönik

Samozřejmostí pro oddíl je vychovávat i budoucnost v podobě dorostu a žáků.

V jarním kole1967 se odlepujeme od posledního místa v tabulce a sezónu ukončujeme na 10 příčce tabulky.

V kádru pro rok 1967 se objevuje Gerych Emil, Hejda, Schmidt Gerhard.

V roce 1967 – 1968 se naše družstvo drží uprostřed bodovací tabulky III. třídy.

Rok 1968 – 1969 v kádru se objevují jména Juřík Vladimír, Křížka Antonín.

Držíme se neustále v půli tabulky, ani nečekaná a pro oddíl nevídaná porážka s Kudlovem 13:2 nezměnila tento post.

Sezónu 1969 – 1970 začíná náš oddíl v sestavě: Gerych Emil, Fenyk Milan, Čoček Laďa, Krajča Milan, Juřík Vl., Večeřa Václav, Škoda T., Večeřa K., Krajíček Jos., Válek Mirek, Vojenčák Vl. A Válek Vl.. Mužstvo starších je doplňováno výsledkově dobrými kádry z řad dorostu. Podzimní kolo bylo pro naše barvy nadějné a svědčilo tomu umístění uprostřed tabulky ovšem několik proher v závěru roku s Trnavou, Mladcovou, Moravanem nás posunuly na konec tabulky. Ovšem jarní smršť, kterou jsme předvedli nás vyhoupla na 4. místo v tabulce.

Sezóna 1970 – 1971 do konce září byla naše jedenáctka v takové formě, že jsme neustále okupovali první místo v tabulce. Ovšem na konci podzimu se nezdarem propadáme do půli tohoto hodnocení. Jarní sezóna na bodovém hodnocení není o nic lepší než pozdní podzim a dostáváme se na 8 bodové místo.

Sezónu 1971 – 1972 začínal náš oddíl ve složení kádru: Gerych Emil, Oškera Mirek, Čoček Ladislav, Daněk František, Večeřa Karel, Bělohlávek Karel, Doležálek, Gajdošík Zdenek, Haša František, Krajíček Ota, Janků Stanislav, Krajča Josef, Plšek Radek, Janků Miroslav, Lindner.

Podzimní utkání jsou vedena se střídavým úspěchem a neúspěchem. Bodově se držíme uprostřed tabulky III. třídy. Na jaře se hráči dostávají do formy a neplatí na ně jarní únava.

Před začátkem sezóny jsou místo pravidelných tréninků odehrávány přátelské zápasy se Slušovicemi, Všeminou, Kašavou a V. Ořechovem. Zápasy v soutěži až na ojedinělé případy jsou vedeny dobře a hrány s velkou obětavostí. V tabulce končíme na velmi pěkném 3. místě.

Sezóna 1972 – 1973 nastupuje Gajdošík Pavel, Čoček Mirek, Gerych Petr.

Hodnocení celé sezóny bylo mírně podprůměrné. Nejvyšší prohrou bylo utkání s Otrokovicemi, které otřáslo oddílem a kde jsme prohráli 7:1. V tabulce končíme v druhé půli přesto na pěkném osmém místě. Nedostatečných hodnocení se nám nedostává na naše opomíjené dva celky a to žáky dorostence. Z přírustků do hlavního mužstva je vidět že starost o nástupce nese ovoce díky jejim trenérům a vedení spolku.

Za dorost bojovali: Dolínek Jiří, Ševců František, Tomšů Josef, Gerych Petr, Ševců Milan, Machovský František, Pavlík František, Večeřa Jaroslav, Dlabaja Emil,Gajdošík Pavel, Horák Miloš.

Sezóna 1974 – 1975 po prázdninách odpočaté družstvo statečně zdolávalo soupeře až na nějakou prohranou vyjímku či remizu a drželo se v horní části tabulky. O jarním kolu se již nedá hovořit o takovém štěstí i když snaha byla. Ovšem velkou snahou celého fotbalového oddílu bylo udržet pro fanoušky a sama sebe vynikající fotbal a kvalitní soupeře desetiletým trváním ve III. třídě.

V letech 1976 až 1989 se na Veselé hrál trvale výborný fotbal, 1. družstvo hrálo po celou dobu III. třídu, většinou skončilo v příslušném ročníku mezi prvními šesti. Pouze v ročníku 1982-1983 se podařilo na jednu sezónu postoupit do okresního přeboru, ale udržet se v něm nepodařilo. Kádr 1. družstva byl dlouhá léta stabilizovaný velmi široký, takže bylo i mnoho hráčů na lavičce na střídání. V těchto letech se někteří veselští odchovanci dostali díky svým sportovním kvalitám do vyšších soutěží (Pavel Gajdošík, František Gajdošík), po ukončení své činnosti ve Slušovicích či v jiných týmech se vrátili na Veselou.

Nové hřiště

Rok 1988 je pro fotbal ve Veselé přelomový. Pod Veselou byla v roce 1986 vybudována čtyřproudá komunikace, takže fotbalové hřiště pod Veselou, které dobře sloužilo sportovnímu zápolení od roku 1964, se dostalo do ochranného pásma této komunikace a ze strany správních orgánů a následně družstva byla TJ Sokol Veselá vyzvána k vyhledání lokality pro výstavbu nového hřiště. JZD AK Slušovice současně přislíbilo hmotnou a finanční výpomoc, jakož i zajištění projektové dokumentace a vyřízení příslušných stavebně-povolovacích řízení. Přípravná jednání a následně i příprava dokumentů pro výstavbu byla zahájena již počátkem roku 1987, 4.12.1987 byla pak mezi JZD AK Slušovice a TJ Sokol Veselá uzavřena písemná Dohoda o spolupráci při výstavbě fotbalového hřiště. JUDr. Ladislav Čoček společně s tehdejším předsedou TJ Sokol Veselá Josefem Večeřou dojednali u místopředsedy JZD Miloslava Grecmana uzavření Smlouvy o spolupráci při výstavbě a financování fotbalového hřiště, která dávala základní rámec spolupráce a stanovila povinnosti smluvních stran.Za družstvo Dohodu podepsal předseda družstva Doc. ing. František Čuba, CSc. Družstvo podle smlouvy mělo poskytnout zejména zajištění stavebně-povolovacícho řízení, finanční a materiální pomoc a TJ Sokol pracovní sílu formou brigádnické výpomoci. Za JZD AK Slušovice byl garantem celé akce ustanoven JUDr. Ladislav Čoček, tehdejší personální ředitel JZD a současně i člen TJ Sokol Veselá. Družstvo sice uvolnilo pro výstavbu hřistě místo zpracovateli investičního záměru navrhovaných 1 100 000,- Kč „pouze“ 500 000,- Kč, díky dobrým neformálním vztahům koordinátora s řediteli závodů družstva se však podařilo investiční záměr dofinancovat z jiných zdrojů družstva.

Nejprve se za pomoci družstva a MNV Slušovice částečně řešily majetkoprávní záležitosti s vlastníky a uživateli pozemků, poté se připravila projektová dokumentace a vyřídilo stavební povolení.

Vzhledem k velmi významné podpoře družstva se akce výstavby nového hřiště rozběhla v krátké době a nic se nenechalo náhodě. Dobré kontakty hlavního koordinátora v družstvu znamenaly pružnost řešení jakéhokoliv problému, neboť bylo možné využít velký potenciál družstva a konkrétní práce zajistili závody družstva, zejména Agroinvesta, stavební závody, dopravní závod a další. Pro lepší představu o rozsahu této investiční akce bude dobré kvantifikovat jednotlivé etapy.

Prvním předpokladem pro to, aby se mohlo fotbalové hřiště začít stavit na místě, které bylo jako nejoptimálnější vybráno, bylo zajistit tehdejším „záhumenkářům“, kteří užívali pozemky v dané lokalitě, jiné náhradní pozemky. Přesvědčili jsme záhumenkáře o potřebě uvolnit vybrané pozemky s tím, že dostanou náhradní pozemky v lokalitě vzdálené cca 100 – 200 metrů. Všichni s tím souhlasili a nové záhumenky byly přiděleny Stanislavu Pekařovi, Karlu Řihákovi, Oldřichu Juříkovi, Ludvíku Oškerovi, Vendelínu Vojenčákovi, Marii Drábkové, Ševců Boženě a Ševců Jindřichovi. Následovaly dohody s vlastníky pozemků, získání souhlasu s výstavbou fotbalového hřiště na jejich pozemcích a získání předběžného příslibu k uzavření kupní smlouvy o prodeji pozemků investorovi nebo obci. Zástupci družstva prosazovali stavbu hřiště na pozemcích směrem ke Hvozdné, na okraji honu Velká novina, my jsme prosazovali lokalitu blíže obce, to znamená tu lokalitu, kde bylo hřiště nakonec postaveno.

Na pozemcích, určených pro výstavbu hřiště musela být provedena skrývka ornice, a to v rozsahu 2.887 m3, přičemž tato ornice nebyla vhodná pro úpravu samotného povrchu hřiště a byla využita na rekultivace. Pro potřebu úpravy povrchu hřiště bylo přesunuto stejné množství vhodné ornice ze skrývky u ČOV pod Veselou. Při průměru 10 m3 zeminy na jeden nákladní automobil tak musely nákladní auta jet vzdálenost čtyř kilometrů (tam a zpět) 287x.

Hlavní koordinátor získal kontakt na tehdy vyhlášenou pracovní skupinu pana Jaromíra Sibery ze Staré Boleslavi (mimo jiné vytvářel povrch pražských tenisových kurtů na Štvanici, budoval hřiště na Strahově či na Moravě před Veselou byl zhotovitelem plochy fotbalového hřiště v Morkovicích u Kroměříže) a dohodl, že zhotoví samotný povrch hřiště včetně zatravnění, přičemž pod horní vrstvou se zbuduje drenážní škvárová vrstva.

Na zemních pracích, spočívajících v přesunech zeminy a vytvoření základní plochy pro hřiště pracovaly jednak mechanismy družstva a jednak i kooperující mechanismy z velkých stavebních podniků Zlínska, největším strojem na stavbě byl obří buldozer japonské provenience „Komatsu“, stroj, který se jinak využíval zejména při stavbě dálnic.

Na základní plochu bylo v rámci vytvořeného mechanizačního mostu během jednoho dne navezeno 1 200 m3 škváry, která tvoří drenážní vrstvu pod vrchní ornicí. Pro představu – během jednoho dne toto množství navezlo deset nákladních „Tater“ ze skládky okresní správy silnic v Napajedlích. Možná, že v následující zimě silničářům škvára i pochyběla, ale myslím měli Veselané štěstí na mírnější zimu.

Pracovní skupina pana Sibery, sestávající z osmi mužů, následně poté začala na připravenou škvárovou plochu, modelovanou již do „bumbírunku“ (střed hřiště je cca 25 cm výše než okraje, od středu hřiště je plocha hřiště upravena do spádu k okrajům s cílem zajistil odtok přebytečné dešťové vody) navážet v kolečkách ornici, rozvrstvovat ji, vytvářet pomocí nivelačního přístroje plánovanou plochu. Po čtrnácti dnech jejich usilovné práce byla plocha hotová a provedlo se následné osetí plochy hřišťovou travní směsí. Travní směs dobře vzešla, ale vzhledem k době, kdy se práce prováděly (červen-červenec 1988), byl nedostatek dešťových srážek a voda chyběla k provádění pravidelného postřiku. Pomohli i veselští hasiči se svojí technikou. Řešení však bylo zajistit trvalý zdroj vody pro postřik hřiště. V tomto případě je kopec nevýhodou, takže přivést vodu z 850 m vzdáleného „Vratišovského potoka“ nebylo tak jednoduché. Byla zajištěna mechanizace - stroj na pokládání drenáží, který během tří dnů vyhloubil rýhu pro uložení potrubí a elektro kabelu, bylo zakoupeno desetistupňové čerpadlo s výtlakem přes 90 metrů výškového sloupce a voda byla zabezpečena. Bohužel však v pozdějších letech došlo v místě „Vratišovského potoka“ k sesuvu půdy, přerušení elektrokabelu a již asi devět let není možné tento zdroj vody využívat. Ten byl později v roce 1999 nahrazen napojením na dvě obecní studny za školou a obecním úřadem, které dodnes slouží k postřiku hřiště. (mimo jiné investiční akce v hodnotě zhruba 100 000,- Kč).

Po vybudování plochy hřiště přišly na řadu další práce, terénní úpravy, odkanalizování povrchových vod, výsadby, postavení branek a zábran za brankami, postavení oplocení, tribuny a podobně. Tyto práce se prováděly brigádnicky a zúčastnila se na nich velká většina členů TJ Sokol, přičemž pomohli i ostatní občané. Těžko je možné vyzvedávat jednotlivce a poděkování za spoustu dobře odvedené práce patří všem, kdo jakýmkoliv způsobem pomohli.

Tím, že bylo vybudováno hřiště, však práce ani zdaleka neskončily. Chybělo zázemí – šatny, sprchy, klubovna a podobně. Původně bylo v Dohodě o spolupráci s družstvem sjednáno postavení montované sestavy mobilních buněk, členové TJ se však rozhodli pro postavení zděné budovy o půdorysu cca 20 x 10 metrů, podle projektu měla být budova třípodlažní. Od vybudování posledního podlaží, kde byla projektována ubytovna pro 30 – 40 osob se ustoupilo s finančních a technických důvodů, budova byla postavena jako dvoupodlažní, první podlaží jako technické zázemí, druhé podlaží v úrovni hřiště jako šatny a sprchy, hospodářské prostory a klubovní místnost. Iniciátorem stavby byl tehdejší výbor TJ ve složení: Josef Večeřa – předseda, Karel Machalíček, jednatel, Josef Doubravský – pokladník, Josef Krajíček – hospodář, Miroslav Juřík, Zdeněk Gajdošík.Hlavní stavbyvedoucím po dobu výstavby budovy byl Karel Divílek, který se významnou měrou zasloužil o postavení budovy za minimum prostředků, s využitím „levné“ pracovní síly učňovského dorostu a brigádníků.

Budova včetně ČOV a hřiště byly zkolaudovány za pomoci zkušeného stavebního technika Karla Pekáčka ze Zlína.

V roce 1993 Ing. Pavel Křížka, tehdejší starosta obce a JUDr.Ladislav Čoček, dořešili i majetkoprávní záležitosti, když se od původních vlastníků podařilo odkoupit celou plochu hřiště i s technickými plochami, a to za „rozumných“ cenových podmínek, přičemž pozemky byly vykoupeny do vlastnictví Obce Veselá.

Éra budování hřiště tím však nekončí. Hřiště i budova byly v roce 1993 definitivně vybudovány a zkolaudovány, avšak následovalo, a to až dodnes období vylepšování, dostavování a zkvalitňování zázemí. O plochu hřiště a zázemí se postupně starali hospodáři TJ, Radek Ševců, Jarda del Favero, Roman Polák a nyní Josef Večeřa. Jinak však hlavním motorem modernizace, dobudování zázemí a vylepšování byl a je František Gajdošík, který takřka sám vybudoval oplocení hřiště koncem devadesátých let, inicioval vybudování sauny v roce 1999, přestavbu všech šaten, koupelen, přístřešku pro diváky a nyní i plochy pro vytvoření společenského zázemí. Byl hlavním iniciátorem k sehnání sponzorů, ať už mezi členy TJ, tak i jinde, sám pak provedl řadu stavebně-zámečnických i jiných prací. Hodnota těchto prací je v řádu stotisíců korun. V roce 2007 se připravuje a snad i stihne vybudovat zpevněný nájezd ke hřišti a vydláždit plochu pro posezení s venkovním krbem a grilem.

Bude spravedlivé uvést, že několik členů TJ Sokol Veselá každoročně přispívá z vlastních prostředků formou zvýšených členských příspěvků, formou finančních darů či formou poplatků za reklamu mnoha tisíci korun. Na mimořádné investiční akce například při výstavbě sauny se zvlášť složili cca po pěti až deseti tisících korun, aby se investice úspěšně profinancovala. Stejných způsobem přispěli na výměnu oken, koupi nových praček, bojlerů na ohřev vody a podobně. I když jejich jména neuvádíme, většina z nich má na fotbalovém hřišti svoji reklamu. Tak jak je třeba ocenit vytrvalost některých členů při brigádách, práci s mládeží, organizování sportovní i mimosportovní činnosti, je třeba mimořádně ocenit stálost a věrnost některých členů – sponzorů, kteří pravidelně finančně přispívají na běžný chod TJ Sokol, ale i na modernizace a investiční akce.

Sportovní činnost TJ Sokol Veselá v letech 1991 – 2007

A družstvo

V letech 1991 – 1994 jsme hráli třetí třídu. V té době ještě dohrávala stará garda hráčů, kteří měli i kolem čtyřiceti let věku. V roce 1996 byli v soupisce A družstva Mirek Čoček, Milan Čoček, Petr Divílek, Pavel Gajdošík, Franta Gajdošík, Jakub Gajdošík, Martin Hubáček, Zdeněk Holeňák, Vladimír Dlabaja, Martin Dlabaja, Jaroslav Nečas, Roman Polák, Petr Poslušný, Miroslav Rafaja, Roman Sokol, Radovan Ševců, Vladimír Žůrek a Petr Žůrek. Naše snažení o postup ze třetí třídy do okresního přeboru bylo poprvé korunováno úspěchem v roce 1994, sice ne na základě výsledků na hřišti, když jsme „koupili“ postup od Mysločovic, ale bylo to první „nakouknutí“ do vyšší soutěže. Po roce jsme sestoupili zpět do třetí třídy, v roce 1998 se nám však podařilo znovu postoupit. Poté se na Veselé hrál okresní přebor pět let, se střídavými výsledky, většinou jsme se umístili ve středu tabulky. V roce 1999-2000 jsme však atakovali první příčku. V 1. družstvu hráli v té době brankář Tomáš Vrla, který však v roce 2000 odešel do Lužkovic, poté brankář Jakub Štefek ze Slušovic, Ing. Miroslav Čoček, Ivan Macík, Oldřich Vyvlečka, Dan Vrla, Martin Odstrčilík, Zdeněk Holeňák, Milan Šebesta, Petr Divílek, Milan Čoček, Petr Řihák, Radek Ševců, Vladimír Červenka, Martin Dlabaja, Roman Žůrek, Petr Žůrek, Michal Cholasta, Tomáš Křížka, Tomáš Gajdošík, Roman Polák, Michal del Favero,Vladimír Holík, Martin Hubáček, Břeťa Vaculík, Mirek Rafaja z Klečůvky a Ladislav Váňa ze Slušovic. Později přišly posily ze Zlína Miroslav Bečica, Martin Prusenovský. V roce 2004 se projevila generační krize, když nedostatek vlastních hráčů z Veselé snížil hráčskou základnu natolik, že se okresní přebor nepodařilo udržet. Od roku 2004 hrajeme opět třetí třídu, v níž jsou takřka všechna družstva herně velmi vyrovnaná a umístění našeho družstva ve středu tabulky odpovídá současným možnostem. Do našeho 1. družstva se vrátili dorostenci z hostování ve Slušovicích – Miroslav Čoček, Miroslav Čala, Milan Škoda, jinak je hráčský kádr tvořen osvědčenými staršími hráči Ladislavem Šarmanem, Ivanem Macíkem, Vladimírem Červenkou, Vlastimilem Juříkem, Viktorem Nemechem, Martinem Prusenovským, Otou Juřenou, Zdeňkem Juráskem, brankářem Laďou Blažkem, družstvo doplnili další hostující hráči ze Zlínských Pasek – Dočkal, Juran, Tuna.

Naši chlapci svojí hrou opět začínají alespoň v domácím prostředí dělat divákům radost a pod vedením starého hecíře „Fíka“ (Tomáš Gajdošík), jež od podzimu 2006 působí jako hrající trenér se zdá, že se blýská na lepší časy.

B družstvo

Z iniciativy některých starších hráčů, kteří již nechtěli nebo nemohli hrát za A družstvo, ale chtěli si zahrát mistrovský fotbal, bylo v roce 1993 založeno B družstvo. Hrálo po celou dobu velmi pohledný a technický fotbal lahodící oku diváka. Ve třech ročnících muselo „přibrzdit“, aby nepostoupilo do vyšší soutěže, neboť jsme nechtěli, aby obě naše družstva hrála stejnou soutěž. Mnozí hráči z B družstva chodí i nadále pravidelně hrát fotbal ve středu, kdy se schází společně s bývalými hráči Zlína, někteří hráči odešli hrát do okolních klubů, zejména do TJ Neubuz. V B družstvu se vystřídala plejáda hráčů – Petr Bohm, Mira Čoček, Laďa Čoček, Milan Čoček, Aleš Drábek, Roman Divílek, Jarda Favero, Aleš Divílek, Petr Divílek, Laďa Divílek, Laďa Dlabaja, Martin Dlabaja, Vlastik Dlabaja,Tomáš Dlabaja, Franta Dujka, Jan Fenyk, Zdeněk Gajdošík, Franta Gajdošík, Pavel Gajdošík, Petr Gerych, Martin Gerych, Jarda Jurný, Mirek Juřík, Karel Jurásek ml., Jirka Langr, Dušan Křížka, Petr Krajíček, Vlastik Kužela, Pavel Křížka, Roman Kozubík, Zdeněk Kučera, Martin Kučera Mojmír Mika, Roman Polák, Libor Rafaja, Petr Řihák, Franta Ševců, Radek Ševců, Franta Ševčík, Josef Škoda, Marek Tkadlec, Martin Vaculík, Radek Vráj, Dan Vrla, Josef Večeřa, Libor Večeřa, Dan Večeřa, Vašek Večeřa a další, v béčku alternovali mnohdy i členové A družstva.

Žáci a dorost

Vedle družstva mužů (B družstvo bylo v roce 2006 po třinácti letech zrušeno, neboť většina hráčů B družstva již dosáhla věku čtyřiceti let, někteří i padesáti let a mladí by chyběli v 1. družstvu) působí v roce 2007 ve Veselé žákovská přípravka, kterou vede trenér Milan Čoček, žáci, které vede trenér Karel Jurásek a Roman Polák trénuje dorost ve Slušovicích, neboť do Slušovic přešla do dorostu část našich bývalých žáků. Ti předpokládáme doplní za tři či čtyři roky naše první družstvo, neboť jsou do dlouhodobě výborně metodicky i sportovně vedení fotbalisté, které na Veselé od přípravky trénoval zmíněný Roman Polák.

Nebylo by spravedlivé nezmínit alespoň v několika větách úspěchy žákovského fotbalu, které odstartoval trenér Karel Jurásek, když se věnoval po letech obnovenému družstvu žáků a dorostu, a to v letech 1994 – 2001. Většina chlapců, kteří za žáky hráli, se však později přestala věnovat fotbalu, „přestoupili“ k hasičům či skončili se sportem, takže dorost nebylo možné založit a několik chlapců šlo hrát na hostování do Slušovic. Byli to Miroslav Čoček, Ladislav Čoček, Miroslav Čala, František Bednařík, Milan Škoda. Ti také svůj fotbalový růst nezastavili, úspěšně reprezentovali Veselou ve Slušovicích, když se slušovickým dorostem v roce 2004 vyhráli krajskou soutěž a poté se vrátili na Veselou, kde někteří z nich sportovně vynikají.

V roce 2000 se ujal vedení žáků Roman Polák, který si sportovní činnost, spolu s dalšími pomocníky – rodiči žáčků – rozšířil o zorganizování náročných žákovských turnajů. Nejvýraznější a sportovně i společensky nejúspěšnější byl mezinárodní turnaj žáků v roce 2002 a turnaj žáků v roce 2005. Turnaje byly velmi hojně navštíveny rodiči hráčů a i mnoha místními občany. Byla tak vytvořena skvělá tradice, kterou je nutné dále udržovat. Roman Polák s těmito žáky vyhrál okresní soutěž a nyní s nimi úspěšně pokračuje v dorostu ve Slušovicích, kde jsou naši chlapci na hostování.

Naši chlapci svojí hrou opět začali divákům alespoň na domácím hřišti dělat radost a pod vedením starého hecíře „Fíka“ (Tomáš Gajdošík), jež od podzimu 2006 působí jako hrající trenér, se zdá, že se blýská na lepší časy.

V B družstvu, které bylo zrušeno, se za těch třináct let vystřídalo velké množství hráčů, kteří již nechtěli nebo nemohli hrát za A družstvo, ale chtěli si zahrát mistrovský fotbal. B družstvo hrálo po celou dobu velmi pohledný a technický fotbal lahodící oku diváka. Ve třech ročnících muselo „přibrzdit“, aby nepostoupilo do vyšší soutěže, neboť jsme nechtěli, aby obě naše družstva hrála stejnou soutěž. Mnozí hráči z B družstva chodí i nadále pravidelně hrát fotbal ve středu, kdy se schází společně s bývalými hráči Zlína, někteří hráči odešli hrát do okolních klubů, zejména do TJ Neubuz.

Důležité je připomenout alespoň v několika větách úspěchy žákovského fotbalu. Trenér Karel Jurásek se jako první věnoval znovuobnovenému družstvu žáků v letech 1994 – 2000. Většina chlapců, kteří za žáky hráli, se však později přestala věnovat fotbalu, „přestoupili“ k hasičům či skončili se sportem, takže dorost nebylo možné založit a několik chlapců šlo hrát na hostování do Slušovic. Byli to Miroslav Čoček, Ladislav Čoček, Miroslav Čala, František Bednařík, Milan Škoda. Ti také svůj fotbalový růst nezastavili, úspěšně reprezentovali Veselou ve Slušovicích, když se slušovickým dorostem v roce 2004 vyhráli krajskou soutěž a poté se vrátili na Veselou a Mirek Čoček s Mirkem Čalou jsou oporami A družstva.

V roce 2000 se ujal vedení žáků Roman Polák, který si sportovní činnost, spolu s dalšími pomocníky – rodiči žáčků – rozšířil o zorganizování náročných žákovských turnajů. Nejvýraznější a sportovně i společensky nejúspěšnější byl mezinárodní turnaj žáků v roce 2002 a turnaj žáků v roce 2005. Turnaje byly velmi hojně navštíveny rodiči hráčů a i mnoha místními občany. Byla tak vytvořena skvělá tradice, kterou je nutné dále udržovat. Žáci zejména v zimním období hráli celou řadu turnajů, a to velmi úspěšně, když například v roce 2005 vyhráli žákovský turnaj v Bratislavě.

Trenéři 1. družstva v letech 1978 – 2007

Nejdéle to s 1. družstvem „táhne“ Ota Krajíček, a to už 25 let, když předal trenerské „žezlo“ dalším, ale u 1. družstva neustále koučuje lavičku a pomáhá trenérům po všech stránkách při mistrovských utkáních. Po Otakaru Krajíčkovi zkoušel 1. družstvo trénoval jednu sezónu pan Vidlička, (1994 -1995). Jednu sezonu trénoval Karel Večeřa (Hurvajs). Poté trenérský post zaujal Jaroslav Del Favero, a to v letech 1996 až 2003. Po něm zde působil jako trenér v letech 2004 – 2005 Vlastimil Barcůch, který stále ještě vypomáhá i jako hráč. Jeden rok trénoval Milan Šebesta, který byl současně hráčem obranné řady 1. družstva. Krátce trénerský post zaujal i Imrich Rzeszoto. Po jistém půlročním vakuu se ujal trénování 1. družstva Tomáš Gajdošík.

Trenéři dorostu a žáků

Dorostence po obnovení družstva v roce trénoval Karel Jurásek, který vedl žáky a poté, kdy věkově dosáhli dorosteneckého věku pokračoval s dorostenci. V roce 2001 však někteří chlapci přestali hrát a pro nedostatek hráčů byl dorost zrušen. Zbytek aktivních odešel na hostování do Slušovic.

Hospodáři – správci hřiště a sociálního zařízení

Na původním hřišti pod Veselou nejprve nebyl ustanoven stálý hospodář a o údržbu šaten a hřiště se starali členové výboru a hráči. Velmi účelně se například provádělo sečení hřiště, když hráči se při tréninku postupně střídali za sekačkou tak, že každý „objel“ jedno kolečko kolem hřiště a když se vystřídali všichni přítomní a hřiště ještě nebylo posečeno, začalo nové kolo. Počátkem sedmdesátých let byl pak ustanoven hospodářem Josef Krajíček, po něm Jiří Dolínek, František Vrchovský a zase Josef Krajíček. Na novém hřišti pak začínal jako hospodář také Josef Krajíček, přičemž v době po otevření hřiště na údržbě, spočívající zejména v každodenním postřiku a každotýdenním sečení pracovala řada dalších obětavých členů, samozřejmě vše nezištně a zdarma. O dalších hospodářích se čtenář dočte v následujích částech publikace. V době, kdy se hrálo na starém hřišti, dresy všech družstev prala zejména paní Večeřová v „Drahách“ a dlouhá léta zajišťoval distribuci dresů k pradleně a od ní Jaroslav Nedbálek.

Oslavy jubileí TJ Sokol Veselá

30 let od znovuobnovení činnosti – 1994

Poprvé od znovuobnovení fotbalu ve Veselé, tedy od roku 1964, jsme se rozhodli oslavit jubilejní třicáté výročí. Bylo to v roce 1994 počátkem srpna, kdy byla celá neděle věnována slavnostnímu zasedání výboru se zasloužilými členy, sportovním utkáním všech kategorií včetně bývalých hráčů z roku 1964 a následujících let. Bylo to příjemné setkání staré gardy, zakončené taneční zábavou pod širým nebem, která se uskutečnila před Pizzerií.

40 let od znovuobnovení činnosti – 2004

Znovu, tentokráte o deset let starší, jsme se setkali na oslavách 40 fotbalu na Veselé, a to v srpnu 2004. A přestože o deset let starší, zahráli si fotbal i ti chlapci, jež tvořili základ družstva mužů v roce 1964 a na hřišti se objevili, alespoň na pár minut, i zdatní pětašedesátníci. Staří páni si pozvali staré pány ze Slavičína, 1. družstvo sehrálo utkání s internacionály z Uherského Hradiště. Ve společenské části oslav byla řada těch, kteří se nejvíce zasloužili zejména o organizační chod TJ Sokol Veselá, odměněni za obětavou dlouholetou práci. Byli to zejména František Daněk, předseda TJ Sokol Veselá v letech 1962 až 1974 (před založením fotbalového oddílu měl TJ Sokol Veselá hlavní zaměření na základní tělesnou výchovu), Josef Večeřa, předseda TJ Sokol Veselá v letech 1974 až 1991, Karel Machalíček, dlouholetý jednatel TJ, Miloš Horák, poslední žijící člen prvního výboru TJ z roku 1964, Josef Krajíček, dlouholetý člen výboru a řadu let hospodář, Miroslav Juřík, dlouholetý člen výboru, Otakar Krajíček, dlouholetý trenér 1. družstva a vedoucí 1. družstva.

Při sportovních utkáních se na hřišti vystřídala žákovská přípravka, žáci, B družstvo, A družstvo i ti nejstarší – staří páni. Oslavy se po sportovní i společenské stránce podařily a v roce 2014, a to už není tak daleko, oslavíme 50 let činnosti.

Výbor TJ Sokol Veselá v letech 1991 až 2007

V roce 1991 předal ukončil funkci předsedy TJ Sokol Veselá Josef Večeřa, doposud nejdéle sloužící předseda, velmi výrazná postava skvělého organizátora, velmi společenského člověka a baviče, schopného funkcionáře, které dokázal pro TJ za velmi výhodných podmínek sehnat autobus (mimo jiné sloužil od roku 1983 až do roku 2003, zejména díky skvělé starostlivosti Aloise Křížky, který jej ta léta většinou řídil, opravoval a udržoval), dokázal stmelovat kolektiv, dát dohromady velké brigádnické akce, zajistil výborná zimní soustředění, zorganizoval řadu parádních zakončení sezony ve vinných sklípcích. Měl velký podíl na organizování brigád při stavbě nového hřiště a při stavbě budovy šaten. Jemu patří velký dík za dlouholetou nezištnou práci pro TJ Sokol Veselá.

V roce 1992 se ujal funkce předsedy TJ Sokol Veselá Ing. Miroslav Čoček, se kterým přišel do výboru TJ i František Ševců. Noví členové výboru se výrazně podíleli na organizování a financování výstavby budovy sociálního zařízení a mechanismů pro udržování hřiště. Z původních členů výboru pracuje do roku 1995 ve výboru Josef Doubravský jako pokladník, Josef Krajíček až do roku 2004, Miroslav Juřík do roku 2000, přesto i poté další čtyři roky zajišťoval zveřejňování mistrovských utkání zhotovováním plakátů.

Za činnosti tohoto výboru byla dostavěna budova šaten, jež začaly sloužit svému účelu v roce 1992, v témže roce pak Franta Ševců otevřel v přízemí budovy Pizzerii a stal se nájemcem těchto prostor. V roce 1994 byl výbor TJ rozšířen o další nové členy – JUDr. Ladislava Čočka, Ing. Pavla Křížku, Radka Ševců, který dělal hospodáře. Ve výboru jedno období pracují i Jaroslav Del Favero, hospodář TJ a trenér 1. družstva v letech 1996 – 2003.

V roce 1998 se stal předsedou TJ JUDr. Ladislav Čoček, místopředsedou byl Ing. Pavel Křížka, jednatelem Ing. Zdeněk Kučera, ve výboru dále pracují Josef Krajíček, Ing. Miroslav Čoček, František Gajdošík, Zdeněk Holeňák ml., Miroslav Juřík, Jaroslav Del Favero, František Ševců. Výbor v této době ekonomicky stabilizoval TJ a zajistil stálé sponzory a dárce, takže bylo možné vytvořit vyšší zápasový i pozápasový komfort všem hráčům.

V roce 2000 odstupuje z výboru František Ševců a Zdeněk Holeňák.

V roce 2004 skončil s prací ve výboru JUDr. Ladislav Čoček a Josef Krajíček, Miroslav Juřík a Jaroslav Del Favero. Výbor byl doplněn o mladší generaci Romana Poláka, Milana Čočka, Martina Dlabaju, Romana Zmeškala.

21. dubna 2007 proběhla valná hromada TJ Sokol Veselá, na které odstoupili z výboru Roman Zmeškal, Martin Dlabaja a František Gajdošík, výbor byl doplněn a nyní pracuje v sestavě Ing. Zdeněk Kučera, Roman Polák, Ing. Pavel Křížka, Ing. Miroslav Čoček a noví členové Tomáš Gajdošík, Vlastimil Juřík, Zdeněk Jurásek, Viktor Nemech a Josef Večeřa, nyní nový hospodář TJ.

TJ Sokol Veselá má v roce 2007 125 členů včetně žáků, hospodaří s rozpočtem cca 500 000,- Kč, přičemž zdroje rozpočtu tvoří zejména nájemné z Pizzerie (135 000,- Kč), členské příspěvky (cca 30 000,- Kč, poplatky za reklamy a dary (cca 240 000,- Kč), příspěvek OV ČSTV (cca 40 000, -Kč), příspěvek obce (cca 25 000,- Kč), vstupné apod. (cca 10 000,- Kč).

TJ Sokol Veselá se i do dalších let těší na přízeň všech, kteří mají rádi fotbal a chtějí podporovat sportovní činnost občanů Veselé.